Pozvání přijali žáci ze ZŠ Slezský odboj, ZŠ Dostojevského a žáci z Velkých Heraltic. Naši školu reprezentovali žáci Ambrožová, Holáňová, Vašendová, Stříbná a Uhlíř. Showdown nebo-li aplikovaný stolní tenis je hra pro zrakově postižené, hraje se s ozvučeným míčkem na dřevěném stole s mantinely. Úkolem hráčů je dřevěnou pálkou poslat míček do branky soupeře. Hráči, kteří se s touto hrou ještě niky nesetkali, měli možnost si ji v průběhu prosince vyzkoušet. Se svými pedagogy chodili na pravidelné tréninky. Samotný turnaj proběhl v přátelské atmosféře, družstva sehrála vzájemné zápasy, které byly velmi vyrovnané. K radosti pořádající školy se na prvním místě umístili žáci ze ZŠ, Opava, Havlíčkova 1, p.o. Na závěr byli hráči odměněni věcnými dary a bylo pro ně připraveno občerstvení. Hendrychová St., Škrobánková P.

Zároveň jsme na prosbu pana myslivce Musila vytvořili v pracovním vyučování 4 hnízdní budky, takže jsme je vzali s sebou a pověsili na stromy. Jak nám bylo řečeno: dostatečně vysoko kvůli kočkám a zároveň nízko, abychom se mohli podívat příští rok, jestli byly obydlené. Ranní namrzlé pole nám dovolilo přejít téměř ?suchou nohou?, ale když jsme se vraceli zpět, kila bahna a hlíny byla nalepená nejen na naše boty. Přestože vysvitlo sluníčko, cítili jsme, jak je již zima a nevlídně ? pravý čas na pomoc ptákům. Jsme rádi, že se nám podařilo další potřebnou věc dokončit a pomoct tak přírodě.

Goalball je hra, kde se dvě tříčlenná družstva, hrající v tělocvičně o rozměrech 18x 9 metrů, snaží kutálením dopravit ozvučený míč do brány soupeře. Hráči mají na očích klapky a orientují se jen sluchem a pomocí hmatných čar vylepených v tělocvičně. Vyhrát - před tímto nelehkým úkolem stáli žáci ZŠ T.G. Masaryka, ZŠ Šrámkova, ZŠ Kylešovice, ZŠ Dostojevského, ZŠ Slezský odboj, ZŠ Vrchní a goalballisté pořádající ZŠ Havlíčkova. Velmi jsme obdivovali výkony a přístup všech hráčů, vždyť někteří z nich měli na turnaji premiéru, ale na jejich výkonech to vůbec nebylo vidět. Tak vyrovnané výsledky jsme dlouho nezaznamenali a to už mají pořadatelé dvanáct ročníků úspěšných turnajů za sebou. Velmi jsme obdivovali přístup a zapálení žáků, kteří i s klapkami na očích předváděli neuvěřitelné výkony. Prožili jsme zábavné dopoledne a po velkých a vyrovnaných bojích bylo nakonec dohráno v tomto pořadí: 1. místo ZŠ Havlíčkova A 2. místo ZŠ T.G. Masaryka 3. místo ZŠ Šrámkova 4. místo ZŠ Havlíčkova B 5. místo ZŠ Slezský Odboj 6. místo ZŠ Kylešovice 7. místo ZŠ Vrchní 8. místo ZŠ Dostojevského 13. ročník integrovaného turnaje je minulostí a nás pořadatelskou školu těší vyjádření účastníků: "Super organizace, příští rok přijdeme zase." S přispěním názorů účastníků turnaje vypracovala Mgr. Iveta Hendrychová

Protože si u nás ve škole vážíme rozmanité přírody, která je kolem nás. Zapojili jsme se do environmentálního projektu, ve kterém je jedním z našich cílů podpořit ohrožené koroptve a křepelky v naší přírodě. V pátek 13. října jsme proto vzali osud do svých rukou a pro žáky 9. a 6. třídy vznikla projektová výuka spojená s cyklistickou vyjížďkou. Předtím než jsme na kolech vyrazili do přírody, čekaly na nás ve škole tři křepelčí slepičky. Tuto příležitost jsme využili k pozorování a získání informací o tomto druhu hrabavých ptáků. Následovala vyjížďka na kolech na remízek za svatou Annu, kde nás čekal pan Musila. Myslivec, který nám podal mnoho užitečných informací a odpověděl na všechny naše dotazy ohledně koroptví, křepelek a bažantů. Jelikož naším cílem je pomoci koroptvím přímo v přírodě, ukázal nám zásyp pro koroptve, který chceme vybudovat, a přidal další rady. Umožnil nám také na tomto remízku u sv. Anny zásyp, až bude hotov postavit. Jelikož nám počasí přálo, tak jsme po rozloučení s panem myslivcem vyrazili na cyklistickou vyjížďku. Viditelnost byla výborná a v dálce jsme dokonce viděli nejvyšší moravskou horu Praděd. Všichni žáci projevili sportovní ducha a s kopci na trati se vypořádali, jak se patří. Na naší vyjížďce jsme projeli obcemi Stěbořice, Slavkov, Otice.

Toto setkání bylo součástí několikaleté spolupráce mezi naší školou a školami ve slovenské Levoči a v polských Owiňskach. I tyto školy vzdělávají zrakově postiženou mládež. Letos jsme se sešli v Opavě na našich Mezinárodních sportovních hrách pro zrakově postižené, na tandemových závodech v rámci seriálu Kolo pro život ve Znojmě a zorganizovali jsme turnaj v torballe. V Polsku jsme závodili v atletickém trojboji a měli jsme také možnost poznat krásné prostředí Pobaltí a město Gdaňsk. Posledním kláním byly Sportovní hry v Levoči, které proběhly 25. - 29. září. Po celé čtyři dny měli všichni přítomní možnost porovnávat síly v atletických disciplínách, ve veslování na trenažeru, v torballe a v showdownu. Kromě sportovního programu připravili pořadatelé zajímavý doprovodný program. Všichni zúčastnění se po skončení soutěží přesunuli do Západních Tater a tam poznávali krásu slovenských hor. Čekal nás výstup na nejvyšší vrchol Brestová - 1902 metrů nad mořem. Všichni to zvládli na jedničku, i když pro některé to byl nejnáročnější výstup v životě. Po turistice přišel vhod relaxační den ve welnes hotelu Permon s výhledem na Kriváň. Užili jsme si vodních atrakcí a relaxačních koupelí a s nádhernými zážitky jsme odjížděli do České republiky. Žákům se pobyt na Slovensku velmi líbil. Úspěšná opavská výprava ve složení Dominik Tvrdoň, Michal Honka, Nikola Syptáková, Vendula Nedopílková , Martin Bareš a Matěj Kotěšovský s sebou přivezla pohár za 1. místo družstev ve veslování, 2. místo v showdownu a medaile v individuálních atletických disciplínách. Děkujeme za finanční podporu Nadačnímu fondu Českého rozhlasu, Nadaci Leontinka a Magistrátu města Opavy. Iveta Hendrychová

V sobotu 23. 9. 2017 se v Odrách konal poslední letošní díl Kola pro život s účastí tandemových posádek. Již od rána nám zatažená obloha dala jasně najevo, že nám naší opovážlivost pěkně okoření. Jak se později posádky v autobuse přiznávaly, až do rána téměř všichni s nadějí čekali, že přijde osvobozující SMS o zrušení závodu. Nejlepším paradoxem je, že samotná vedoucí naší výpravy paní Čmelíková stejně tak dlouho čekala, že se začneme odhlašovat. Nestalo se tak. Do Spálova u Oder jsme přijeli v očekávání, co vytrvalé deště provedly s tratí. Ani teď déšť neustával. Zřetelný pokles účasti zdravých závodníků i nutná potřeba gumáků, aby se člověk vůbec dostal do zázemí závodu, nás rychle přesvědčily o nápadu změnit trasu o třídu lehčí. Vydat se na Fitness jízdu. Přesto by se dal náš závod pojmenovat jako mise deseti statečných. Pět tandemových posádek stálo u startu v naprosto první linii startovního pole. Užily si tak i větší pozornosti televizních kamer. To se ještě nestalo. Jen krátce po startu organizátoři závodu otestovali vytrvalost a sílu jezdců, když něco přes šest kilometrů vedlo do kopce. Závod byl vypsán na třináct kilometrů. V rozblácených, technicky těžkých sjezdech plných výmolů a jiných překážek se dostala ke slovu i odvaha. A že ji bylo potřeba opravdový kus! Tak jako nás vypeklo letos počasí, naprosto překvapeni jsme byli i s umístěním cíle. Trasa byla naprosto pozměněna od toho, co jsme jezdili dřív, takže konec cesty se blížil spíše parkovacím místům, než centru závodů. To naprosto obelstilo naše fotografy a fandy. Proto se také nepodařilo zachytit pár kuriózních momentů. Nejspíš si však každý umí představit, jak po takovém rallye vypadaly nejen stoje, ale i dresy a obličeje jezdců. Pořadí tandemů dopadlo takto: 1. Radim Nevrlý, Eva Lesová 2. Vít Paterek, Matěj Kotěšovský 3. Prokop Kocur, Filip Šturza 4. Vít Boček, Tereza Šturzová 5. Václav Kavan, Martin Bareš Smích a dobrá nálada ovšem nechyběly a tak všichni doufáme, že si z tohoto závodu, kdy hlavním úkolem bylo skutečně dojet ve zdraví, budou všichni v dobrém vzpomínat. Eva Lesová ... V sobotu 23. 9. nás čekal poslední závod (snad jen té letošní) tandemové sezóny. A jestli se říká nejlepší nakonec, tak tady tohle přísloví vzalo za své. Sraz byl jako vždy u školy, kde jsme naložili tandemy a vybaveni pláštěnkami, deštníky, gumáky, teplým čajem a oblečením, ale hlavně odvahou a odhodláním se vydali směr Odry. Účast nebyla moc velká - jen pět tandemů. Není divu! Ti nezúčastnění pobrali rozumu. Sešli se jenom ti největší blázni/srdcaři. Původní plán byl takový, že pojedeme trasu C měřící 34km. Po příjezdu na závodiště se ukázalo, že to asi není vzhledem ke stavu trati, která byla totálně rozbahněná ten nejlepší nápad. Ani my (jasně to nebyl ten hlavní důvod), ale hlavně kola by to nemusely přežít. Tak se pár chytrých hlav dalo dohromady a padl návrh, který byl jednohlasně a za všeobecného aplausu přijat, že pojedeme trasu D měřící jenom 13km. I to bylo v takovém počasí až moc! Kromě kratší délky a mírnějšího převýšení to mělo i další výhody. Snad poprvé za 11 let jsme startovali z první lajny (krom nás na startu skoro nikdo nebyl), a to dokonce pod dohledem televizních kamer. Tentokrát, jestli nás teda nevystřihnou, by mohly být rozeznatelné i obličeje ? pro diváky u obrazovek žádná výhra. Závod začal zprudka. Hned při prvních, sice krátkých, ale o to horších krpálech, které by i za sucha nebylo snadné vyšlapat, museli někteří z kol. Ten, kdo si myslel, že po úspěšném zvládnutí prvních nepříjemných překážek přijde odpočinek, tak se kapánek sekl. Čekalo nás zhruba 6 km táhlého kopce, se kterým si ale všichni poradili na jedničku. Potom přišla ta zábavnější a taky trochu adrenalinová část závodu. Super sjezdy, fajn rovinky, které sice připomínaly potok, lesní klikaté cesty, klouzající louky, stříkající bahno. Chvílemi toho možná viděl víc motor než vodič. Myslím, že všichni, i když přijeli o pár kilo těžší a moc na to nevypadali, si to moc užili. Byla to zábava! Tyto bahenné koupele projela nejrychleji dvojice Radim Nevrlý ? Eva Lesová. Gratulace! Hned za nimi dojel Víťa Paterek s Matějem. Super jízda borci! A hned v závěsu Prokop a já. Každopádně před všema, kteří dojeli, helma dolů. Po umytí kol a nějakém tom guláši následovalo přemístění zpátky do Opavy, kde jsme ještě měli naplánovanou společnou večeři, na kterou se všichni těšili asi nejvíc. Po dobrém jídle, zhodnocení závodu a fajn pokecu jsme se rozešli domů do teplých van. Budeme se těšit někdy příště! Filip

V pátek se konal integrovaný torballový turnaj v tělocvičně Obchodní akademie, na který se přihlásilo 5 družstev ze škol: ZŠ Šrámkova, Slezský Odboj, Dostojevského, Havlíčkové a tedy z Levoče. Soutěžilo se každý s každým, po stoupajícím napětí si první místo odnesli žáci ze ZŠ Šrámkova, druhé vybojovali ?domácí? a třetí místo obsadilo družstvo z Dostojevského. Na těchto akcích je zajímavé pozorovat, jak se děti s různým postižením k sobě chovají, jak se zdraví kamarádi postupně osmělují, až berou i postižené jako sobě rovné. Turnaj plný silných zážitků splnil očekávání ? sportovat společně. Odpoledne jsme přejeli autobusem TQM ? holding, a. s., který nás podporuje dopravou, do nádherného historického Znojma, kde nás v sobotu čekal tandemový závod v rámci Kola pro život. Umoudřené počasí překvapilo i sluníčkem, organizace a trasa, která byla dlouhá 37 km, byly perfektně připravené, co víc si přát? Výborné jídlo v restauraci Bermuda a takové porce, že jsme nejen funěli, ale i nebyli schopni je dojíst. A ubytování? Po mnoha letech opět jako skauti ? v tělocvičně na zemi. Cestou zpátky nám Víťa Boček zařídil soukromou přednášku výstavy Neandrtálci na Moravě, kterou jsme shlédli v Pavilonu Antrophos v Brně. Poutavé a zajímavé vyprávění pana Nerudy, jednoho z českých odborníků na tuto problematiku, bylo balzámem na duši hlavně pro mě a já doufám, že jsem si zapamatovala dost informací, které budu předávat ve výuce zase dál. Díky všem za podařený prodloužený víkend. Jana Čmelíková

Je to velmi hezká, opravená stará budova. Nejmenší z dětí spaly v pokojích a již protřelí táborníci byli ve stanech. Jako vždy byly připraveny různé soutěže, ať uvnitř nebo v obrovské zahradě u domu. Navštívili jsme i koupaliště, zříceninu hradu Slovinec, město Vítkov. V jídelníčku opět zvítězila rajská s knedlíkem a teplé tousty. U tábora byla farma, na které chovali husy, koně, ovce, krávy a perličky, které nás už nad ránem budily. Děti se už těší na další tábor, který bude na stejném místě. Děkujeme všem sponzorům, kteří nám přispívají.

Centrem závodů se také letos stalo dostihové závodiště ve Velké Chuchli na okraji Prahy. Na dlouhou cestu jsme proto vyrazili již v pátek ve 14:00 od školy. Tandemové závody jsou nejen sportovní akcí, ale je to také setkání kamarádů z řad bývalých a současných žáků s traséry a v neposlední řadě s oblíbenými organizátorkami zájezdu Janou Čmelíkovou a Ivetou Hendrychovou. Příjezd a ubytování na kolejích FTVS UK proběhlo hladce, stejně jako večerní procházka a taktická porada. Jelikož se závod koná o prázdninách, měli všichni možnost vyladit formu k dokonalosti a také proto se očekával tuhý boj mezi posádkami o pódiová umístění. Do závodu se přihlásilo celkem 9 tandemových posádek. Sedm posádek tvořili členové naší výpravy a dvě posádky byly z pražského klubu pro zrakově postižené TJ ZORA. Start závodu trasy C do kterého spolu s tandemy odstartovalo přes 800 závodníků na singlech proběhl ve 12:15. Na trati dlouhé 37km s výškovým převýšením 810m mělo několik posádek technické potíže v podobě defektu nebo prasklého řetězu. Jedna posádka se dokonce ocitla i s tandemem v rybníce, když nezvladli bahnitý úsek. Pro suverenní a zasloužené vítěztví si dojela Terka Šturzová se svým vodičem Martinem Steinem. Na druhé a třetí pozici pak dojely přažské tandemy. Po vyhlášení výsledků jsme se přesunuli na ubytování a těšili se na společnou večeři v restauraci Libocký dvůr, kterou hradil Tandem o. s. V neděli jsme prokázali naše všestranné založení, když jsme navštívili historicky významné město Kutná Hora. Zde jsme zamířili do Českého muzea stříbra, konkrétně na prohlídkový okruh přibližující celý proces, kterým musela projít stříbrná ruda, nežli se z ní vyrazila mince. Paterek Vít

Od 9:15 hod. Začal program ? nejdříve ukázka práce se psy, jejich výcvik. Po svačině se žáci rozdělili do 10 kmenů s náčelníky a začali celodenní hru Za tajemstvím Velikonočního ostrova. Na několika stanovištích hráli simulační hry a plnili úkoly, které jim postupně odkrývaly záhady zmizení populace žijící na Velikonočním ostrově. Děti odkrývaly minulost, kdy si vyspělá civilizace zničila životní prostředí tak, že to mělo za následek nedostatek potravy, pitné vody, nemožnost stavění lodí a rybolovu, nástup kanibalismu, nemocí a válek. V několika krocích se dozvěděly o důsledcích neudržitelného rozvoje. Za splnění každého úkolu dostal kmen část záhadného nápisu v písmu rongo rongo, který na konci rozluštil s poselstvím pro další generace. Cestou zpět, abychom dostáli svému slovu, jsme sbírali odpadky do plastových pytlů a tím pomohli i naší přírodě.

Poslední dva uvedené se řadí mezi aplikované sporty pro zrakově postižené. Z osmi škol zřízených pro zrakově postižené se 22. ročníku Sportovních her zrakově postižené mládeže zúčastnilo celkem 65 sportovců. Rozděleni byli do čtyř kategorií podle závažnosti zrakového postižení. Na slavnostní zahájení přišlo účastníkům popřát sportovní úspěchy několik významných hostů jako náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Ing. Jaroslav Kania, náměstek primátora statutárního města Opavy Mgr. Josef Stiborský, vedoucí odboru školství, mládeže a sportu krajského úřadu MSK PhDr. Libor Lenčo, zástupce náčelníka štábu 53. pluku průzkumu a elektronického boje Opava pplk. Ing. Michal Šumichrast, prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Zdeněk Barlok, vedoucí katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury univerzity Palackého PhDr. Zbyněk Janečka. Po čtyřdenním sportovním klání se na první příčce v celkovém hodnocení umístila škola z Brna, na druhém místě bodovali sportovci z Olomouce a na třetím místě skončila pořádající ZŠ, Opava, Havlíčkova 1, příspěvková organizace. Slavnostní vyhodnocení proběhlo na galavečeru 8. 6. za přítomnosti náměstka primátory města Opavy Mgr. Josefa Stiborského. Velké poděkování patří všem, kteří finančně či jinak podpořili tuto velkolepou akci. Kateřina Prchalová, ředitelka školy

Trať letos stihla vyschnout a tradičně vedla v okolí Raduňského zámku, údolím Raduňky, stoupáním do Bohučovic a přes Chvalíkovice do cíle. Závodu se zúčastnilo 5 posádek, které se v cíli ukázaly výkonostně velmi vyrovnané. Nakonec po tuhém boji v průběhu celého závodu byl na cílové rovince o pár délek rychlejší závodník Martin Bareš se svým vodičem Radimem Nevrlým. Pro Martina Bareše to byla úspěšná obhajoba vítězství, která se cenní dvojnásob. Druhé místo obsadila posádka Jakub Giecek a Vít Paterek a na třetím místě se o necelou minutu umístili Filip Šturza s Prokopem Kocurem. Všechny ostatní tandemy dojeli také v pořádku do cíle, což byla příležitost užít si společně pěkné odpoledne v centru závodů a následně při pozdním obědě v restauraci ?U Náhonu?. Paterek Vít

Přes zpočátku nevlídné počasí zabodovali ve velké konkurenci Ondřej Gurecký, který obsadil 3. místo. Matěj Kotěšovský se umístil na 7. místě ve své věkové kategorii. Zuzce Uhlířové uteklo bednové umístění o pár bodů, obsadila 4. místo v konkurenci závodnic, které v atletice reprezentují Polsko na mezinárodních soutěžích. Další dny jsme se přemístili na sever k Baltskému moři. Absolvovali jsme procházky historickými městy Gdańsk, Sopoty a Gdynie, zároveň jsme navštívili zajímavá místa z hlediska dějin ? Westerplate, místo, kde začala II. světová válka, Muzeum II. světové války v Gdaňsku. Velmi zajímavá byla pěší turistika po poloostrově Hel a celodenní výšlap v národním parku Leba, kde někteří poprvé v životě chodili po písečných dunách a po pobřeží Baltu. Děkujeme našim polským přátelům za pozvání a perfektní organizaci. Jana Čmelíková Výsledky I. Chłopcy T12,13(2004<) 1.Martin Frankovič 2.Damian Sobański 3.Arkadiusz Jałoszyński 4.Maroš Tomko 5.Kacper Walkowiak 6.Wiktor Warciarek 7.Matej Kotešovský 8.Kacper Dubiał 9-10.Mateusz Orzeł 9-10.Mariusz Cieślarek 11. Miłosz Jabłoński II. Dziewczęta T11(2001-03) 1.Liana Repikova 2.Klaudia Frakowska 3.Natalia Urbaniak III. Dziewczęta Q12,13 (2001-03) 1.Kinga Przewoźna 2.Marianna Szałkiewicz 3.Aurelia Kolanoś 4.Zuzana Uhlířová 5.Wiktoria Kurlenda 6.Martyna Gilewska IV. Chłopcy Q12,13(2001-03) 1.Hubert Chmielewski 2.Michał Niewiarowski 3.Ondřej Gurecký 4.Jan Kolodziej 5.Mikołaj Jabłoński 6.Patryk Zastrużny 7.Kamil Tomko 8.Piotr Dymitry 9.Patric Kaleja 10. Grzona Adam

Pozvání přijali žáci a pedagogové ze škol zřízených pro žáky se zdravotním postižením v Opavě ? ze školy na Dostojevského ulici, Slezského odboje, Velkých Heraltic a z Ratiboře, odkud dojeli žáci sluchově postižení. Abychom si užili hry, volili jsme systém každé družstvo s každým, včetně výměny kobercové plochy. Děti tedy soutěžily na dětském koberci i na koberci pro curling dospělých. Rovněž kameny měly různou hmotnost. Děkujeme všem účastníkům za soutěžní, přesto gentlemanskou atmosféru, vedení ZŠ pro tělesně postižené, Opava, Dostojevského 12 za zapůjčení jednoho curlingového setu. Věříme, že se i našim polským kamarádům hra zalíbila a příští rok přijedou zase.

Když se tak zamýšlím, napadají mě různé myšlenky. Je prima, že: přestože roky utíkají, zůstáváme stále hraví, přestože víme, že na druhý den bude pro nás výstup po schodech stejně náročný jako nějaký výšlap na velkou horu, nevzdáme se sportování a jdeme do něj se zápalem, přestože některé části těla budou hrát modrými odstíny modřin a odřenin, neodradí nás to, přestože nám bude chybět spánek, víme, že je mnohem lepší si posedět a pokecat, pobavit se a zavzpomínat, přestože dávají v televizi zajisté zábavné pořady na všech programech, dáme přednost partě. Mohla bych pokračovat dalšími řádky, ale Vy víte. Celý večer byl pro mě moc příjemný, když jsem se odsekla od pracovních povinností a hrála floarball nebo curling či mölkky a tajně doufala, že vás tyto nové hry osloví. Když jsme pak přešli do hospůdky, jejíž jediná místnost plná štamgastů ve mně vyvolávala obavy, ale stůl byl připraven, nikomu jsme nevadili a jídlo bylo fakt skvělé. Když jste mě pak překvapili, opravdu hodně překvapili a moc mile. Knížkou fotek jsem si od té doby listovala již několikrát a vždy v ní najdu buď nějakou legrační fotku, která mi zlepší náladu, nebo schovanou vzpomínku, na kterou bych už zřejmě nadobro zapomněla. Na polštáři s tandemem večer usínám a rekapituluji si, co se mi dnes zajímavého nebo milého stalo. Perníkové mapy prozatím čekají, až koupím dostatek špendlíků, abych si na nich mohla označit, kterou zemi jsem již navštívila. Jen si musím těch špendlíků koupit dostatek, protože i s Vámi jsem projela kus Evropy. A protože dětské sny se mají plnit v každém věku, přihlásila jsem se včera na zájezd do Thajska. S baťůžkem, trochu adrenalinově, ale dokud na to mám? Sobota byla pro mě taky zajímavá. Pochopila jsem, že jste někteří nejen dospěli, ale jste i schopní zrealizovat akci se vším všudy, dokonce i s bonusy jako byl Jarda Kulhavý. Že už nepotřebujete nějakou organizaci zvenčí, ale když chcete, sejdete se soukromě, zatáhnete do setkání i své rodiny a využijete příležitosti, které se nabízí. Co víc si přát? Aby Vám elán a přátelství nevyprchaly, aby nápady na nové zážitky přicházely lehce, aby zážitky byly hlavně hluboké (nemusí být příjemné), na které budete dlouho vzpomínat, a někam dál Vás posunou. Protože: ?Člověk by neměl litovat toho, co se mu nepodařilo, ale toho, co nevyzkoušel.? Jsem s Vámi moc ráda. Jana

Po dlouhých a krkolomných domluvách - stále někdo nemohl nebo neměl čas, jsme se konečně v pátek 7. 4. sešli. Sraz byl v 16:30 ve školní tělocvičně. Ze začátku jsme byli sice jen tři, ale naštěstí brzy začali chodit zbývající opozdilci. Hrál se florbal, futsal a ti, kteří pro jistotu zapomněli sportovní převlek a taky ti dříve narozeni - asi aby se před posezením v hospůdce moc nezmohli, tak hráli méně namáhavý curling. Po asi dvou hodinkách, když už byli všichni dostatečně zničeni (teda já určitě), tak jsme se přesunuli do hospůdky, která byla naštěstí jen o pár metrů dál. Nebylo to jen nějaké obyčejné zahájení sezony, ale zároveň i taková menší oslava půl století. Nevím, jestli o tom můžu psát, protože nemám povolení, ale stejně všichni víme, o koho jde. Proto po příchodu do restaurantu nebylo prvořadé objednat si pivo, i když všichni umírali žízní, ale pogratulovat a předat hodnotné dary naší oslavenkyni. Ještě jednou všechno nejlepší!!! U dobrého jídla a pití utíkal čas až moc rychle. Proto padla některá předsevzetí jako třeba: do jedenácti doma, zítra mám závod nebo: od deseti nepiju a tak dál. Nakonec i to nejtvrdší jádro se rozešlo okolo půlnoci. Přece jenom nás druhý den čekal závod, i když mě tentokrát jen v roli fanouška. V sobotu nás/vás čekal první ostrý závod - Bolatická 30, která překvapivě neměřila 30, ale 32 km. Našim jezdcům to určitě nevadilo. Naopak! Sraz byl nedaleko Bolatic a to v Borové ? u Prokopa doma, kde jsme měli zázemí a něco jako depo. Po seřízení kol následoval přesun na závodiště do Bolatic. Start byl sice až po 12. hodině, ale před samotným závodem nás čekalo ještě malé překvapení ? focení s Jardou Kulhavým. Sympaťák! Po focení už nic nebránilo tomu, aby na trať s ostatními závodníky vletěly i tři tandemy, které se mezi ostatními, jako vždy, určitě neztratily. Kopce sice byly malé, ale prudké a po úlevě v podobě sjezdů hned následoval výšlap. Do toho všeho rozbahněný terén. Vodiči i koňské síly vzadu měli co dělat. Jako první dojeli podle očekávání Martin s Prokopem, i když se teda čekalo, že budou o něco rychlejší ? asi to bylo tím, že bednu měli jistou. I tak krásný čas 2:09. Pro srovnání: Kulhavý 1:08 a to šlapal sám. Blááázen. Jako druhý projel cílem tandem ve složení Kamča a Venda v čase 2:39. Holky celkem náročnou trať zvládly na jedničku. Dobrá práce děvčata! Třetí a poslední tandem ve složení Vašek a Terka bohužel nedojel, ale chyběl jim fakt jen malý kousek. Necelé 4 km. Snad příště! Kolem půl čtvrté následovalo vyhlášení a dokonce i fajn ceny v podobě triček a vín. Potom už nezbývalo nic jiného než umýt kola a odebrat se zpátky do Borové, kde se mírně zaprasení závodníci mohli osprchovat. Někteří se ještě zdrželi na kávu a pohoštění, které ochotně připravovala Prokopova mamka. Závod a vše okolo něj jsme si tentokrát organizovali sami a pochopili jsme, že to fakt není zas až taková sranda a proto klobouk dolů před Janou, jak perfektně to zvládá už přes 10 let. Děkujeme Prokopovi za super organizaci a děkujeme paní a panu Kocurovým za poskytnutí azylu. Poděkování patří taky Edovi a Janě za dovoz a odvoz tandemů. A já díky všem za fajn víkend, Filip

Ahoj všem příznivcům alpského lyžování. Mám tu pro Vás zprávu z víkendového otevřeného MČR (IPCAS), které se konalo v Rokytnici nad Jizerou. Co se týče sobotního dne, tak na programu byl obří slalom a naši si v něm vedli velmi obstojně. Dvojice Tadeáš Kříž s Radimem Nevrlým obsadili první místo. Dvojice Jakub Giecek a Vít Paterek obsadili krásné druhé místo. Z ženské dvojice si skvěle vedla dvojice Michaela Krychtálková s Hankou Koprnovou, která obsadila krásné třetí místo. Cecílie Novotná s Žanetou Valentovou se umístila na čtvrtém místě. Tentokrát nás i nečekaně přijela potěšit svojí účastí Anička Kulíšková, která je držitelka mnoha paralympijských medailí. Ta skončila na krásném druhém místě za německou dvojicí, která je na předních příčkách světového poháru. Z řad ČATHS se v kategorii monoski umístil Petr Drahoš na druhém místě. Kristýna Židlická a Kristýna Křenová bohužel závod nedokončily. V neděli závodníky čekal Slalom speciál a v něm se našim borcům dařilo. Dvojice Tadeáš Kříž s Radimem Nevrlým obsadili první místo. Dvojice Jakub Giecek a Vít Paterek obsadili krásné druhé místo. Z ženské dvojice si skvěle vedla dvojice Michaela Krychtálková s Hankou Koprnovou, která obsadila krásné druhé místo. Dalším hezkým překvapením bylo první místo Kristýny Židlické a třetí místo Petra Drahoše v kategorii monoski, kteří společně trénují pod vedením trenéra Jana Číháka. I přes velmi teplé počasí a špatnou sněhovou kvalitu se pořadatelům podařilo zajistit velmi kvalitní závody. Velké poděkování patří celému týmu za jejich výsledky a práci během zimní sezóny. S pozdravem Kačka, Kristýnka, Kíťa, Petr, Hanka, Míša, Cilka, Žaneta, Kuba, Víťa, Tadeáš, Radim a Čihy. Trenér Čihy

,,Líbila se mi sauna a bazén, jídlo bylo výborné, hlavně ráno, kdy jsme měli připravené švédské stoly,? takto se vyjádřil jeden z žáků naší školy. Ondra ze 7.B třídy napsal:,,Na lyžáku se mi hodně líbilo, jsem rád, že pan učitel Paterek měl se mnou trpělivost a na snowboardu mě nakonec naučil. Pokoje byly pěkné a dobře vařili.? Ondrova spolužačka Veronika, která se učila jezdit na sjezdových lyžích, se vyjádřila takto: ,,Na zimním pobytu se mi líbilo asi všechno. Snad jediná věc, kterou bych vytkla, byl budíček v 7,15 hodin a rozcvička v 7,30 hodin. Patnáct minut na umytí, oblečení atd. mi opravdu nestačí. Jinak to bylo všechno super. I jídlo bylo jedlé.? A jak se líbilo Honzovi ze 7. A: ,,Lyžování se mi moc líbilo, svah byl dobrý a i když jsem se zpočátku bál, kopec jsem nakonec pokořil. Dostalo mě, že jsme se hned druhý den učili jezdit na vleku. Po počátečních problémech jsem to zvládl, příští rok tady určitě pojedu. Ocenil bych paní ředitelku Prchalovou, která se nám začátečníkům hodně věnovala. Lenka, která na běžeckých lyžích ještě nestála, zhodnotila: ,,Bylo to hrozně fajn až na ty rozcvičky. Jinak se mi líbilo všechno. My jsme si to na běžkách užili, i když to bylo dost náročné. Nejdříve mi to moc nešlo, ale postupně jsem se do běžeckého sportu pronikla a zvládla jsem i krátký výlet k Hubertovi.? Společným jmenovatelem při hodnocení žáků tedy bylo: skvělý bazén, pěkné ubytování a výborné jídlo, ideální lyžařské podmínky, radost a zábava. Neoblíbené byly rozcvičky, které však k lyžařskému výcviku patří. ,,Týden na horách se opravdu povedl a my už se nyní těšíme na příští rok?, na tom se shodla většina lyžařů. S použitím příspěvků žáků vypracovala: Iveta Hendrychová

Program byl zaměřen na zimní období, co dělají lidé a hlavně zvířata a rostliny v zimě, jak jim můžeme v období nízkých teplot a nedostatku potravy pomoci. Zaměřili jsme se na ptáky, jejich pozorování dalekohledy, vhodné přikrmování, stavbu krmítek i ptačích budek. Ve třech skupinkách začaly děti vyrábět různé druhy ptačích budek, které dotvoří v pracovním vyučování. Den jsme završili cestou do Sluneční hory s posloucháním soumračných živočichů a odkrytím krásy kamenů. Další den byl věnován větším živočichům, jejich pobytovým znamením a odlévání stop. Přestože dny v tomto ročním období jsou kratší než v létě, dny jsme si náležitě užili a unavení, ale spokojení se vrátili do Opavy. Děkujeme za finanční podporu Nadace Leontinka.

Červenohorské Sedlo se pro nás stalo již pravidelnou základnou v naší zimní přípravě, kde je celému týmu umožněno kvalitní trénování. Obzvláště bychom rádi poděkovali panu Martinu Dubskému, který je právě majitelem lyžařského areálu. Tentokrát nás čekala další milá povinnost a to první otestování lyžařských kompletů od značky Hannah. Ale teď již k samotnému sobotnímu tréninku, kdy měli lyžaři na programu zlepšování techniky do obřího slalomu mimo brány. V tento den se kladl obzvláště důraz na tvorbu tlaku a správně načasování oblouku, který absolvovala mužská část družstva. V ženské části družstva došlo k drobným změnám, kdy se prostřídali traséři. Nyní ženská část družstva lyžuje v tomto složení: Cecilie Novotná (Z) s trasérkou Žanetou Valentovou, která dříve působila u závodnice Míši Krychtálkové (Z). Ke Krychtálkove naopak přišla nová trasérka Hanka Koprnová. Z mého vlastního pohledu, ale i pocitů závodnic vedla změna k prospěchu obou dvojic. Právě zmiňována část ženského družstva trénovala techniku na slalom speciál. Dále se k nám na trénink přidala i dvojice Kristýna Židlická se svoji asistentkou Katkou Balharovou, která pod vedením trenéra Honzi Číháka trénuje jízdu na monoski. Neděle vyšla opět suprově po všech stránkách. Počasí přálo a svah byl naprosto jak dělaný na krátké slalomové oblouky. Zde jsme se zaměřili hlavně na zmenšování poloměru oblouku a samotný výjezd z oblouku,který pro nás musí být hezky řezaný. I tento den jsme měli možnost testování nového oblečení od značky Wedze, kterou nám poskytla firma Decathlon. Dvojice Giecek Paterek využívá pro komunikaci mezi sebou na všech soustředěních vysílačky, zakoupené z grantu nadace Leontynka. Společné lyžování si bez nich již nedovedou představit. Za tým zrakově postižených lyzařů zdraví Míša, Hanka, Cilka, Žaneta, Kuba, Víta, Radim a Tadeáš Trenér Čihy