Do oblíbeného závodu na 25 km, kde budou zrakově postižení běžci bojovat již podruhé o "Pohár Nadace Leontinka", je přihlášeno 5 závodníků. Delší 50 km trať se rozhodli pokořit 4 běžci. Tým Nadace Leontinka, složený ze studentů speciálních škol pro zrakově postižené z Prahy a Opavy ve věku 15 - 20 let, nebude chybět ani v sobotním firemním štafetovém závodu na 4 x 3 km volnou technikou. Nadace Leontinka letos zaznamenala nebývalý zájem handicapovaných sportovců, některý ze závodů Jizerské 50 se letos rozhodlo absolvovat 12 zrakově postižených závodníků.

Účast zrakově postižených sportovců na Jizerské zaštiťuje Nadace Leontinka a již tradičně ji podpoří společnosti Exx, Mather a další partneři a přátelé nadace. Novým partnerem projektu se letos stala společnost Peugeot Česká republika. "Jsme velmi rádi, že se nám mezi zrakově postiženými daří získávat stále nové příznivce běžeckého lyžování a že jim i díky našim stálým partnerům můžeme zajistit potřebný servis při závodu i po něm. Všem přejeme bezproblémovou přípravu, pevné zdraví a dostatek sněhu a těšíme se na viděnou v Bedřichově," uvedla výkonná ředitelka Nadace Leontinka Mgr. Barbara Hucková.

Všichni zrakově postižení lyžaři vždy absolvují závod v doprovodu trasérů. "Letos poprvé oslovila nadace prostřednictvím oficiálních webových stránek Jizerské 50 i běžeckou veřejnost s nabídkou možnosti vyzkoušet si trasérství. Do dnešního dne se nám přihlásilo již 12 zájemců. Takový ohlas jsme opravdu nečekali," uvedla Mgr. Barbara Hucková.

V pátek, 7. 1. Nás Víťa odvezl baníkovským autem bezchybně na internát školy pro sluchově postižené v Liberci. Ještě večer jsme se jeli odmočit, prohřát a hlavně vyblbnout do Babylonu ? aquaparku. Teplá večeře po plavání se hodila každému, pak honem zpátky na internát a do hajan. Ani stálý déšť závodníkům nepokazil náladu, mlha je nezastrašila, proto se na startu v sobotu setkalo přes 50 družstev. Naše reprezentovali: Kristýnka, Sabča, z Prahy Lenka a z Liberce Lukáš. Přestože byl terén měkký a místy stopa zcela rozježděná, všichni bojovali jako lvi a sklidili velký obdiv. Atmosféra byla výborná, organizace bez chyby.

Cesta zpět utíkala rychle i přes mlhu hustou místy tak, že by se dala krájet (úryvek z Rákosníčka..?). U školy již čekali na Sabču rodiče, kteří dovezli i Kristýnku domů. Zase jeden vydařený výjezd, i díky Ivetě a Víťovi.

Jana

Evka, Zuza a Bertík byli taky skvělí - poprvé na závodech, zpočátku celí vyjevení, jaké to je, ale po dojezdu fitness jízdy, která měla být 19 km (na tachometrech všech bylo přes 27 km) radost. Žádná únava nebo fňukání, jen hlad, žízeň a rozebírání trasy. Cestou zpět do Opavy studování dalších tras a dotazování, kdy a kam se jede příště.

Taky Miška s Kubou mě překvapili - po více než roce se k nám zase přidali. Měli sice smůlu hned na startu, kde se jim uvolnila řidítka a než je nechali utáhnout, nabrali zpoždění přes 20 minut, ale cestou dohnali druhé. Cestou přišel další průšvih, píchli. I tak dojeli do cíle s úsměvem.

A pak jeli naši skalňáci: Iveta, Luděk, Eda, Ondra, Tomáš, Luky a Marian. Ti, na které se můžu spolehnout a být v klidu, kteří okoření každý výjezd trochou humoru, dobrou náladou a pohodou.

Abychom si sobotu fakt užili do poslední kapky, zajeli jsme na zpáteční cestě ještě do aquaparku v Olomouci. Hoďka a půl namáčení ve výřivkách, řádění na tobogánech včetně trychtýře, honění se v divoké řece... A konečně únava, snad spokojenost a přání být co nejdřív v posteli.

Jana

Děti přivedly své maminky do dílny a společně glazovaly květináčky. Pro účastníky bylo připraveno pohoštění a přitom nastaly krásné chvilky pohody, poznávání se maminek navzájem s výměnou zkušeností, zajímavých zážitků a postřehů. Již nyní se těší na podobnou akci v příštím roce.

Hana Přiklenková

Prezentovali jsme výrobky našich dětí z keramiky, papíru, obrázky malované voskovou technikou encaustic, obrázky malované barvami na sklo, dekorace z květin, sena, perníku. Výstavou jsme přiblížili tradice velikonoc u nás.

Výstava byla otevřena nejen pro žáky a rodinné příslušníky, ale i pro veřejnost. Prohlídky využily i MŠ z okolí.

Na přípravě a realizaci se podíleli i správní zaměstnanci a někteří pedagogičtí pracovníci.

Hana Přiklenková

No a pak už se začalo. Hráli jsme podle předem připraveného harmonogramu systémem každý s každým. Všechny zápasy byly až do konce vyrovnané tak, že o druhém a třetím místě musel rozhodnout vzájemný zápas a ten jsme s Raduní prohráli.

Celé dopoledne probíhalo ve velmi přátelské atmosféře a myslím, že se všichni dobře bavili. Na závěr proběhlo vyhodnocení celého trojboje a předání pohárů vítězům.

Stáňa

Vernisáž byla letos nebývale navštívena našimi kolegy, příznivci, sponzory i náhodnými návštěvníky. Velmi pěknou reportáž vyrobila televize Polar, jejíž redaktor natočil rozhovor se třemi členkami pěveckého sboru.

V tomto roce jsme se prezentovali také výtvarnými projekty, na kterých se podílela většina žáků školy - například "Vlajka pro Tibet" socha Budhy z keramiky, "Poklad z hlubin" kresby, malby a plastiky , "Filmový klub" výtvarné ztvárnění týraných dětí, holocaustu, drogově závislých...

V průběhu týdne navštívilo výstavu mnoho škol i jednotlivců, kritiky byly vesměs příznivé, nadšené a obdivné.

Také naši žáci s třídními učiteli si prohlédli svá dílka a spokojeně odcházeli s pocitem, že školní práce má význam i mimo školu a může potěšit širokou veřejnost.

Ester Kramná

Přes počáteční obavy jsme přece jen do toho šli. Po příchodu na Sádrák nám byla dána možnost první jízdy, kde jsme si vyzkoušeli souhru celé posádky.

Zpočátku nám to moc nešlo, ale nakonec se nám pár společných záběrů podařilo.

Zanedlouho začal závod. Bojovali jsme jako lvi, ale soupeři byli o kousek lepší.

Také ve druhé rozjížďce jsme na soupeře nedosáhli. Rozladěni jsme však z toho nebyli, protože jsme opět poznali něco nového...voda, to je prostě živel.

Iveta Hendrychová

Opavu reprezentovali: Eva Lesová, Vojtěch Krátký, David Dehner, Daniel Hornung, Sebastián Lička a Jakub Lenek.

Turnaje se zúčastnilo 24 hráčů, kteří bojovali jak v jednotlivcích, tak i ve družstvech. Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol. Jednotlivé partie byly velmi vyrovnané, a tak o vítězi rozhodlo až poslední kolo. Pro všechny hráče byl připraven bohatý doprovodný program, ve kterém si nejen prohlédli město Opavu, ale zkusili si i jiné netradiční sporty, jako je goalball, showdown nebo jízdu na tandemových kolech.

Všem se na turnaji velmi líbilo a určitě se příště na nějakém podobném turnaji zase sejdou.

Výsledky:

Soutěž družstev:
1. místo: ZŠ Litovel
2. místo: ZŠ Raduň
3. místo: ZŠ Opava
4. místo: ZŠ Bratislava
5. místo: ZŠ Praha
6. místo: Stars (družstvo složené z žáků Opavy a Raduně)


Soutěž jednotlivů:

1. místo: Vlček Petr (Litovel)
2. místo: Špaček Patrik (Litovel)
3. místo: Zamrazil Martin (Praha)
4. místo: Lesová Eva (Opava)
5. místo: Snášel Michael (Litovel)
6. místo: Kubesa Daniel (Raduň)

ŠACH MAT

Spíše ta první část slova byla o víkendu 10. 6. až 12. 6. 2011 slyšet. V tomto školním roce se uskutečnil poslední šachový turnaj před další sezonou. Nešli jsme jako tým zrovna silní, vlastně jsem vůbec klukům nevěřila to, co se nám nakonec povedlo. Tento turnaj totiž byl v naší Základní škole, Opava, Havlíčkova 1, p.o. Za tým Opavy jsme hráli já - Eva Lesová, Jakub Lenek, David Dehner, Sebastián Lička. Naší školu rovněž reprezentovali Daniel Hornung a Vojta Krátký, kteří patřili k týmu Star, což byli dva hráči od nás a dva hráči z Raduně.

Hrálo se v pátek a sobotu než se odehrálo všech sedm kol. No fakt nechápu, že zrovna já musím mít zrovna ty nejtěžší soupeře! - Hned druhé kolo jsem dostala Petra Vlčka a jako obvykle to byl on, kdo mi sebral bod. Kluci z mého týmu se velice snažili, jenže když se jim už po několikáté nezadařilo a ztráceli naději, mysleli jsme si, že už na to nemáme. Trochu jsme se navzájem povzbuzovali, poradila jsem, ať k těm partiím nastupují jinak, aby do toho šli, že se nic neděje, ale abychom všichni bojovali. Kromě toho, že jsme hráli šachy jsme se setkali s novými i starými přáteli, já jsem obzvláště měla radost se setkání s Kristýnou Doneovou. Zahrály jsme si spolu showdown,což je stoní tenis pro nevidomé a v tělocvičně jsme si zatrénovali na páse. Venku v parku jsme si zahráli na cválající koně. V šachu mi to tentokrát vyšlo senzačně, porazila jsem i Martina Zamrazila i Michala Snášela. Stříbro jsem měla na dosah rukou, jenže tak to dopadá, když podceníte soupeře a nesoustředíte se plně na hru. V pátém kole jsem si nedala pozor a porazil mě Patrik Špaček. Skončila jsem tedy s pěti body. I když jsem Martina Zamrazila porazila, měl zřejmě větší pomocné hodnocení a skončila jsem nakonec čtvrtá. Ale co mi udělalo největší radost, tak to, že za pomocí mého týmu jsme nasbírali 13,5 bodů a do školní sbírky jsme přispěli novým pohárem za třetí místo! Tak snad zase v Litovli příští rok a tentokrát si dám na toho Patrika větší pozor! Klukům a naší trenérce mockrát děkuji!!!!!

Není důležité, kdo turnaj ve skvělé atmosféře vyhrál, nicméně určitou raritou byla účast družstva Ámos. Škola za bývalého vedení byla silně feminizovaná a tak potěší, že nynější paní ředitelka Mgr. Kateřina Prchalová dokázala do školy přivézt tolik mužů, že mohou sestavit futsalový tým. Po vyhlášení výsledků se žáci opět rozeběhli do svých tříd, aby se mohli s čistou hlavou věnovat svému vzdělávání.

Kromě zvířat v zoo se děti mohly potěšit i s několika canisterapeutickými pejsky a kočkami sdružených v organizaci Canisterapie Ostrava. Pěkný zážitek čekal děti na závěr kdy měly možnost nakrmit žirafu.

Tomáš Peterek

DOKUMENT KE STAŽENÍ

Další den jsme opět vyrazili do okolí, tentokrát za koupáním. Jeli jsme neustále kolem velkého vodního díla Nové Mlýny a zastavili jsme u krásné písečné pláže. Po dalších ujetých asi 20 km jsme se potkali s naším autobusem, který nás odvezl na místní koupaliště, kde jsme řádili až do večera. Tento den jsme najeli asi 45 km. Po večeři jsme se věnovali společenským hrám.

Poslední den soustředění jsme hned ráno vyrazili k rakouským hranicím, měli jsme deštivé počasí, ale i přesto jsme zdárně dorazili do Rakouska i zpět. Opět jsme měli v nohách najeto dalších cca 50 km, tudíž jsme celkem během soustředění najeli touto krásnou přírodou přes 140 km. Musím podotknout, že i se stravou jsme byli všichni spokojeni a moc nám chutnalo.

V úterý ráno po snídani jsme se zabalili a vyrazili k domovu.

Na soustředění bylo úžasně a velmi se mi líbilo.

Napsala: Sabina Jelínková, žákyně 7.A

Čtyři dny soustředění na tandemových kolech na jižní Moravě. Denně kolem 50 km v okolí Mikulova s nádhernými cyklostezkami kolem nádrží Nové mlýny, Lednicko-valtický areál, přejezd za hranice do Rakouska, navštívení Laa an der Thaya. Poznávání historie (od života v jeskyních lovců mamutů v Dolních Věstonicích, přes honosné stavby rodu Lichtenštejnů, po devastování některých stavebních památek v období minulého století), vnímání přírody.

?Třešinkou na dortu? bylo navštívení přednášky a ukázky dravců a sov v Lednickém areálu společnosti Zayferus. Někteří poprvé viděli střemhlavý lov sokola, plachtění luňáka, trhání masa supa. Vše probíhalo jen několik metrů od diváků. Odvážlivci drželi na ruce raroha. Ale to nejpůsobivější nás teprve čekalo ? ukázka lovu geparda. Jeho kličkování za kořistí a sražení jí k zemi. Byl sice cvičený (se svým chovatelem pracují na brněnském letišti a plaší zvěř na zemi), ale jak často máme možnost uvidět tak nádhernou šelmu, hladit ji po srsti, nechat se olizovat drsným jazykem a poslouchat jeho předení, když je spokojený? Zážitek na celý život. Takový se nezapomíná.

Za Tandemáky Jana Čmelíková

Na závodech jedeme fitness jízdu, což bývá kolem 25 km terénem. S tandemovými koly, která jsou nejen delší, ale i mnohem těžší, je to na mokré trase po vydatných deštích ještě namáhavější než obvykle, ale o to tady vlastně jde. Po závodech si jdeme užít radovánek do aquaparku v Čestlicích, sice je tam plno lidí, ale tobogány a další atrakce vyzkoušíme všechny. Pak už je jen malý krůček padnout vysílením na ubytovně.

Pětadvacet lidí, kteří dají přednost zážitkům před počítačem či televizí. Možná jiná charakteristika - žáci, absolventi a někteří jejich učitelé. O prázdninách zvláštní kombinace, ale je to prima. Takže za týden zase někde jinde - na táboře.

Také jsme měli na výběr z mnoha výletů, kterých jsme se mohli zúčastnit a poznat takto lépe Itálii jako například: Řím, Vesuv, Pompeje, výrobu mozarelly a projížďku lodí.

Výlet do Říma byl jen pro otrlejší, protože odjezd byl okolo jedné hodiny ráno. Někteří to řešili tak, že nešli spát vůbec a dospali se během cesty, která trvala zhruba šest hodin. Určitě to vstávání stálo za to, protože Řím patří mezi nejkrásnější města světa, i když jsme ho nestačili projít celý. Na to bychom potřebovali alespoň týden. I tak ale byli všichni nadšení. Další výlet, kterého jsme se zúčastnili, byl výlet na Vesuv. Během cesty jsme si užili i toho adrenalinu. Cesta byla klikatá, úzká a nakonec: všichni známe italské řidiče. Někdy to bylo opravdu o chlup. Každopádně přežili jsme a dojeli k cíli. Parkovali jsme pod sopkou na tzv ?VIP parkovišti?. Nahoru jsme museli pěšky. Výstup byl náročnější, ale stálo to zato. Po zpáteční cestě jsme se zastavili v Pompejích. Ne všichni byli nadšení, protože bylo nesnesitelné vedro a skoro všechny objevené stavby vypadali stejně, ale většina byla vzrušená z toho, že se prochází po cestách a kouká na domy staré přes 2000 let. Po prohlídce následovala pizza v blízké pizzerii a cesta zpět do kempu.

Na výrobě mozarelly jsme viděli, jak se tento lahodný sýr vyrábí ručně a mohli ho také ochutnat. Poté nám přichystali jídlo o několika chodech. Také jsme vyzkoušeli ?Limončíno?. Projížďka lodí byla kolem pobřeží, ale stálo zato! Viděli jsme nádherné skalní útesy, různé jeskyně a nádherné pláže. V jedné pěkné zátoce jsme zakotvili a všichni jsme mohli skákat z paluby přímo do moře.

Po celou dobu našeho pobytu panovala výborná atmosféra, kterou nic nepokazilo. Spoustu času jsme trávili nějakým sportem, hráli fotbal, beach volejbal, petangue a stolní tenis. Přes polední klid, jsme se dokonce vzdělávali o České Republice - deskovou hrou ?Česko?. Všichni si to náramně užili a snad nabrali i sílu ať do práce, nebo do školy. A myslíme si, že se každý těší na další rok.

Psáno společně: Natka, Proki a Fifa

Program byl postaven na problému obydlování ostrova, na kterém vybuchla sopka. Všechny prožitkové aktivity byly vedeny tak, jak by to v přírodě asi vypadalo, žáci se zamýšleli nad otázkami činnostmi lidí, které životní prostředí ovlivňují. Většina úkolů se plnila venku v přírodě, v učebně jsme zůstávali jen nezbytnou dobu. Přestože nám ve středu dopoledne pršelo, nevadilo to nikomu a všichni jsme lovili v místních jezírcích vodní hmyz a měkkýše a pak na raftech ?zachraňovali? zvířata na poloostrově. Ve čtvrtek jsme absolvovali celodenní výlet na kolech a tandemech, kde jsme v přírodě Litovelského Pomoraví poznávali meandry řeky, seznamovali se s životem v tomto kraji od pravěku až po současnost. Každý den večer žáci vyjížděli s pedagogy na kolech do okolí Litovelského Pomoraví.

Celý pobyt si žáci i pedagogové užili díky propracovanému a velmi příjemnému programu lektorech Pavly a Markéty, pohodové večery byly i s písničkami u kytary, s fotbálkem na hřišti nebo společenskými hrami. A usínání s pohádkou, to byly ty pěkné tečky každého prožitého dne.

Jana Čmelíková

A bylo to tu. Pro mnohé z nás nejoblíbenější závod celého roku- Valtické cyklobranní. Na startu tohoto závodu byl rekordní počet cyklistů, mezi jinými se na strat závodu postavil také čerstvý mistr světa Jaroslav Kulhavý. A k dalším skvělým a nepřehlédnutelným cyklistům jsme patřili také my tandemáci. Závod byl tradičně odstartován v pravé poledne. Tentokrát se zázemí celého závodu přesunulo do města vín, do Valtic. Nádherná scenérie Valtického zámku a okolí náš učarovala již při vjezdu do první zatáčky. Celé závody provázela neuvěřitelná atmosféra. Podél trati byli úžasní fanoušci. Pomáhali nám a fandili. Lidé byli neskuteční. Při defektu se nás nejeden závodník ptal, zda nepotřebujeme pomoct.

Ať už na kole nebo pěšky( Zuza a Vašek), všichni jsme dorazili šťastně do cíle. Vítězové byli všichni, kdo přemohli svou pohodlnost a nastoupili na start tohoto super závodu.

V neděli jsme se ještě vydali na projížďku do zámku Lednice, na cestu nám svítilo teplé podzimní slunce a my už jsme v hlavě měli myšlenky na příští týden, kdy se koná poslední závod seriálu závodů Kola pro život v Odrách.

Takže Valtice- za rok zase: NA ZDRAVÍ.

Lucie Hendrychová

Kolemjdoucí měli možnost si vyzkoušet si vše s klapkami na očích, aby si dokázali představit, o kolik je těžší orientovat se bez zraku jen s pomocí sluchu, hmatu nebo čichu. Věříme, že výtěžek sbírky poslouží zrakově postižených dobré věci.

Jana Čmelíková

Ne všem se ale dařilo, například jako mě a Kubovi, díky nepozornému singlistovi, který do nás nešikovně šťouchl a my jsme skončili v kopřivách. :-D Nebo Prokop Kocur s Natkou Kavanovou, kteří měli bohužel technickou závadu na kole a do cíle šli kousek pěšky.

Na stupni vítězů se na prvním místě umístil Danek Mlýnek s Vaškem Kavanem, na druhém Luděk Hendrych s Filipem Šturzou a na třetím Kuba Vrána a já (Míša Wiosnová).

Poté jsme si každý dali oběd dle chuti, počkali na vyhlášení výsledků a jeli zpět do Opavy za svými povinnostmi do školy a do práce. Děkujeme paní Čmelíkové, že se o nás všechny tak hezky stará a už se všichni těšíme na příští sezónu!!!

S pozdravem Míša Wiosnová :0)

Viděli jsme neuvěřitelné výkony všech zúčastněných družstev a obdivovali jsme žáky, kteří se na okamžik prostřednictvím klapek stali nevidomými a i přes svůj momentální handicap předváděli krásné výkony. A tady jsou postřehy některých z nich, které jsou za 7 let konání goalballových turnajů shodné:

ztratil jsem orientaci a nevěděl jsem, kde jsem

chce to dobrou taktiku, není to úplně jednoduché

není to žádná legrace, být stále po tmě

hra vypadá jednoduše, ale musíte se hodně soustředit a poslouchat

někdy vůbec nevím, kam ten míč jde

mezi družstvy byli velmi malé rozdíly ve hře, vůbec jsme nepoznali, kdo vlastně hraje

je to opravdu zkušenost ( nevidět) na vlastní kůži

Také pro diváky je goalball jiný než ostatní sporty. Zjišťujeme tak, jak to mají nevidomí těžké. Nikdy předtím jsme tuto hru neviděli a teď ji máme rádi, líbí se nám, jak je napínavá.

Uvědomujeme si, že nejen nevidomí, ale všichni postižení to nemají v životě lehké a potřebují naši pomoc.?

Prožili jsme goalballový maratón a po odehraných 21 zápasech bylo nakonec dohráno v tomto pořadí:

1. místo ZŠ Kylešovice
2. místo ZŠ Havlíčkova
3. místo ZŠ Šrámkova
4. místo ZŠ Raduň
5. místo ZŠ Stěbořice
6. místo ZŠ Slezský odboj
7. místo ZŠ Dostojevského

Sedmý ročník integrovaného turnaje je tedy minulostí a nás pořadatelskou školu těší vyjádření účastníků: Super organizace, příští rok přijdeme zase.

Za pořadatele vypracovala Mgr. Iveta Hendrychová

Showddown je často nazýván aplikovaným stolním tenisem pro nevidomé a zrakově postižené, je to hra pro dva hráče, kteří se snaží střelit gól do soupeřovy branky. Hráči mají na očích neprůhledné brýle (klapky), díky tomu mají všichni stejné podmínky ke hře. Míček, ve kterém chrastí broky se posílá po hrací desce podlouhlou pálkou. Stůl je ohraničen čtrnácticentimetrovým mantinelem, na každé straně je gólová branka a pokud se do ní hráč strefí, získává body.

Spolu s opavskými hráči se tohoto turnaje zúčastnili mladí zrakově postižení sportovci z Levoče, Bratislavy, Prahy, Plzně a Litovle. Turnaj probíhal jako soutěž družstev a jednotlivců. Jednotlivci byli rozděleni do kategorií děvčat a chlapců. Pořádající školu reprezentovalo družstvo děvčat ve složení: Sabina Jelínková, Eva Lesová a Zuzana Komárová. K radosti pořádající školy, děvčata obsadila 1 místo v soutěži družstev a v soutěži jednotlivců obsadila první tři místa. "Je to obrovský úspěch a zúročení jejich poctivé přípravy na trénincích. Tímto bych jim chtěla poděkovat za vzornou reprezentaci naší školy." Říká Pavlína Škrobánková - trenérka showdownového družstva ze Základní školy, Opava, Havlíčkova 1.

(hen,skro.)

Výsledky:

Kategorie chlapců:
1. místo: Bureš Tomáš - Litovel ČR
2 místo: Mackovič Marek - Bratislava SR
3. místo: Kralik Dominik - Bratislava SR

Kategorie děvčat:
1 místo: Lesová Eva - Opava ČR
2. místo: Jelínková Sabina - Opava ČR
3. místo: Komárová Zuzana - Opava ČR

Soutěž družstev:
1. místo: Opava ČR
2. místo: Bratislava ? SR
3. místo: Plzeň - SR

Práce našich žáků, zejména keramiku, bychom nemohli vytvořit bez podpory os TANDEM, ten nás pravidelně dotuje keramickou hlínou, i dalšími výtvarnými potřebami. Tímto bych chtěla os TANDEM poděkovat.

Ester Kramná

Využili jsme však nádherné přírody Litovelského Pomoraví a věnovali jsme se turistice. Navštívili jsme nově zrekonstruovanou Loveckou chatu, prohlédli jsme si zde chov koní. Jeden z výletů patřil Svatému kopečku a návštěvě ZOO, tam jsme si to užili nejvíce, protože nám místní chovatelé dovolili si některá zvířata pohladit. Poslední den patřil turistickým dovednostem ? určovali jsme světové strany podle buzoly, zkoušeli jsme odhad vzdálenosti a vysvětlovali jsme si legendu mapy. Večery jsme trávili společnými hrami a soutěžemi. Nejvíce nás bavila hra Aktivity, u ní jsme se nasmáli a pobavili všichni. Víkend v Luňákově jsme si opravdu užili. Krásná příroda, výborná strava a ubytování a spousta zábavy a legrace ? to jsou společní jmenovatelé prožitého víkendu.

Lucie Hendrychová, studentka APA.

Ve středu 7. 12. odpoledne se vyšší stupeň vydal do nedalekého dicoklubu Kartáč. Byli jsme tam pozváni na Mikulášskou diskotéku. Byla tam "pařba" .

Mohli jsme si zazpívat karaoke písně, dostali jsme nealkoholické míchané nápoje a kofolu. Také jsme dostali lístek s názvy písniček, které si můžeme vybrat a zazpívat. Tancovali jsme, během celého odpoledne probíhala soutež, že kdo uhodne zpěváka dané písničky, nebo jak se písnička jmenuje.

Byli jsme tam asi od 14,00 do 16,00. Zpívali jsme, jedli, popíjeli nealko a hlavně tancovali. Někdo si zazpíval Rytmuse, někdo zas Kabáty jako třeba já. Je to moje oblíbená skupina a zpívám jejich písničky vždycky, když mám možnost. Zvláštní jenom je, že dost velká část dneska zůstala doma. Asi nezvládli ten nápor rytmu.

Když jsme pak odcházeli dostali jsme mikulášské balíčky ve kterých byl džus tatranka a bonbóny.

Diskotéka byla super a jsem rád, že jsem si ji tak mohl užít.

Michal Mička 6.A.

---

MIKULÁŠSKÉ ODPOLEDNE V TĚLOCVIČNĚ

Odpoledne asi od 14,00 hodin se v tělocvičně naší školy konala zábavná čertovskoandělská diskotéka pro nás od 1. do 5. třídy. Proč čertovskoandělská? V minulých letech jsme měli jenom andělskou nebo jenom čertovskou, tak proč ne dohromady! Na diskotéce nás přivítal anděl a za chvíli se ojevil i čert. No a my jsme byli také takoví malí čertíci nebo andílci, podle toho jak se kdo oblékl. Musíme říct, že ze začátku ten čert byl nějak nevychovaný, pořád chtěl tomu andělovi zaškvařovat, ale postupně se lepšil a nakonec dokonce uměl i poděkovat a poprosit. Po celou dobu nás doprovázela hudba Maxim Turbulenc a my jsme si pořádně zaskotačili. O přestávkách jsme si zahráli různé hry a pořád jsme čekali jestli nás navštíví ten Mikuláš. Nezklamal, přišel. Ale letos jsme to neměli vůbec jednoduché. Ten Mikuláš byl zvědavý, co všechno umíme, a tak, když někdo byl na černé listině musel zazpívat písničku, přednést básničku nebo dokonce uhádnout hádanku. Ty byly opravdu těžké. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, dostali jsme každý dárek a všichni jsme slíbili, že budeme hodní, to aby Mikuláš přišel i příští rok. Bylo to moc a moc fajn a všichni jsme rádi, že jsme tam mohli být.

Děti 2.B a 4. třídy