Promítán byl film Alenka v říši divů, který nám sponzorsky uhradila paní Ševčíková, vedoucí provozu Casino Kartáč v Opavě a část kino Cinestar v Ostravě. Do Ostravy za vydatného deště nás odvezly tři autobusy. Nám déšť nevadil.
Cestou zpět jsme sledovali, co dokáží přívalové deště a jak rychle se zvedly hladiny potoků a řek. Do Opavy jsme se dostali v pořádku, i když část Opava - Jaktař už byla pod vodou.
Odpoledne proběhlo v duchu zábavy. Pro žáky vyššího stupně jsme zajistili utkání v bowlingu, kuželkách a šipkách u Krajewského v Opavě, kde si děti užily dostatek zábavy.
Pro děti nižšího stupně byla připravena procházka zvířecím rájem v prostorách školy, školní družiny i internátu. Během procházky se blíže seznámily hravou formou a soutěžemi s některými zvířátky.
V závěru je čekal řvoucí lev, který je nesežral jak to má ve zvyku, ale odměnil sladkostmi a drobnými dárky. Svačinu pro děti připravili Luna OVO a SRPŠ naší školy.

A pak jsme pokračovali cestou do Polska, cesta byla zdlouhavá ale veselá.

Dojeli jsme do Poznaně, kde nás čekal jeden pán a provedl nás městem a vyvezl do Owiňskach. Tam jsme se ubytovali, povečeřeli jsme a šli na trénink. Nacvičovali jsme vrh koulí a běželi šedesátku.

Přišli jsme z tréninku a šli jsme se projít. Na procházce jsme prozkoumali celou vesničku a našli jsme jen jeden obchod.

Další ráno jsme odjeli na závody. Cesta tam proběhla v pořádku. Závody se mi moc líbili, hlavně moje disciplíny ? 600m, koule, 100m a dálka. Získali jsme 4 zlaté, 1 stříbrnou a 1 bronzovou medaili. Po obědě jsme šli na prohlídku Poznaně, v krásné kavárně jsme oslavili své úspěchy speciálními moučníky ? ?serníkem? a horkým závinem se zmrzlinou, čokoládou a oříšky?

Při cestě zpět nastali komplikace, nebyla to první odbočka vlevo, druhá vpravo a třetí vlevo, ale přesně naopak. Bylo strašně horko a my jsme byli na nervy, nevěděli jsme, kde se nacházíme. Ptali jsme se lidí, kteří nám ovšem řekli každý něco jiného. Nakonec jsme dojeli správně, ale trošku později. Další den jsme konečně odjížděli domů. Jeli jsme nekonečných 8 hodin!!! Cesta do Opavy proběhla v pohodě, se zastávkou v Leszně, městečku spojeného s životem J. A. Komenského.

To byly moje zážitky ze závodů v Polsku! Moc se mi tam líbilo!

Kristýna Koyšová

Organizace se chopila ve spolupráci s Českým svazem zrakově postižených sportovců a SK Baníkem Ostrava Základní škola, Opava, Havlíčkova 1, p. o., tedy škola, která se specializuje na výchovu a vzdělání zrakově handicapovaných dětí.

Během dvou dnů proběhly jak běžecké, tak technické atletické disciplíny v kategoriích žákovských, dorosteneckých i dospělých. Ukázalo se, že mezi zrakově postiženými dětmi je hned několik talentovaných dětí, které by byly schopny poměřit si síly s dětmi běžných škol.

Velkou radost udělali pořádající škole dva její svěřenci, Lubomír Vachutka a Kristýna Koyšová vytvořili nové české rekordy. Lubomír Vachutka v běhu na 300 metrů v čase 49,62 s a v hodu kriketovým míčkem výkonem 46,12 m, Kristýna Koyšová v běhu na 150 metrů v čase 23,83 s a ve skoku do dálky výkonem 4,16 m.

Rovněž výkony ostatních sportovců zaslouží naši pozornost, neboť tito lidé nepřekonávají jen překážky spojené s každodenním sportovním tréninkem, ale především nám ukazují, že i s postižením lze žít plnohodnotný život.

Poděkování za zorganizování této akce patří pedagogům Základní školy v Opavě na Havlíčkově ulici, která se pořadatelství ujala se ctí a občanskému sdružení Tandem, které poskytlo finanční prostředky pro zahraniční hosty.

Mgr. Iveta Hendrychová

Tak vznikly různé závěsy, misky, talíře, ptáčci. Obě dílny byly plně obsazeny. Maminky dostaly také kávu nebo jiné občerstvení a drobné pohoštění a měly možnost společně si popovídat, sdělit své starosti i radosti o dětech, v práci, v životě.
Došlo i na výměnu receptů ve vaření a pečení.
Po vypálení keramiky si některé maminky ještě přijdou své výtvory glazovat, některé to svěří svým dětem.
Z řad maminek bylo vysloveno přání, aby takové odpoledne proběhlo i příští rok.

Zdraví Jaruš Franerová

22. 5. jsme přihlášeni na první tandemový závod v rámci Silesia bike maratonu v Opavě. Účast sice nevelká, jen tři posádky, ale o to srdečnější. To jsou Ti skalńáci, kteří pojedou i v plískanici. Teprve den předem se od organizátorů dovídáme, že se opravdu pojede. Karel dává dohromady kola, ostatní masírují lýtka a já přemýšlím, jak to dát dokupy.

Ráno přejezd na závodiště, trochu zima při postávání a čekání na start. Poslední úsměvy, fotky všech v ještě čistých dresech? Zasloužené kafe pijeme již za pleskání dešťových kapek. Desetiminutové pršení bude stačit, aby závodníci byli všude mokří. Máme necelé dvě hodiny na pokec, naplánování dalších výjezdů, dohodnutí servisu.

Začínají dojíždět první závodníci, tandemy nejsou až tolik opožděné a všechny tři dojíždí během desíti minut. Je to zvláštní, ale tentokrát žádný telefonát, že rupl řetěz, píchli, apod. Vypadají vyčerpaně, jsou celí od bláta, ale nenadávají! Něco se děje ? přestože museli kus trasy pěšky, bahno klouzalo, padali i s koly, smějou se. I Fifova průpovídka: ?Už nikdy více!? , není myšlena vážně. I Luďkovo upadnutí a vylití celého, tolik vytouženého piva, je s radostí. Hned to nechápu. Muselo to být fakt náročné, i když si někdo může říct, že jen 20 kiláků. Když se ale podívám na jejich obličeje, docvakne mi to. Oni totiž už taky vědí, že budou moct vzpomínat: tam jsme byli a tohle jsme zažili. A to jsou stoprocentně lepší vzpomínky než sezení u televize nebo hraní počítačových her.

Máte všichni, Prokope, Fildo, Martine, Edo, Víťo i Luďku můj neskrývaný obdiv ?

Jana

25 km na fitness jízdě se daří zvládnout za hoďku a kousek. První dojíždí Aleš Moravec s vodičem Pavlem Buráněm, druzí Víťa Zedník s Ondrou Honkou a třetí Kuba Šerfösö s Tomášem Peterkem ze školy. Sice tři defekty, někteří došli do cíle pěšky, ale prima nálada, popichování, pohoda.

Krásně strávený den. Takových by mohlo být víc, jen kde brát na to všechno čas? Těšíme se už k moři a na prázdninovou Prahu.

Jana

Naše škola Havlíčkova se zúčastnila závodu na tandemech. Ráno v 11:00 jsme se sešli všichni u naší školy, kde jsme se převlékli do dresů a řekli jsme si, kdo s kým jede.

Když jsem to zjistili, šli jsme si nachystat kola. Jakmile byla kola nachystaná, nasedli jsme a jeli do Městských sadů, kde se konal závod.

Začátek závodu se konal ve 12:00 hodin. Před začátkem jsme si projeli trasu a závody začaly. Jeli jsme 7 velkých koleček. To bylo asi 10 km. Pro některé to byla hračka, ale mnozí se na trati trápili.

Z naší školy se zúčastnili: Vítek Zednik, Radka Bednářová, Lenka Hulvová, Vlaďka Bednářová, Vašek Kavan, Martin Havelka, Vlado Ollé a Natka Kavanová.

1)místo:Vítek Zedník a Martin Stein
2)místo:Vlaďka Bednářová a Tomáš Satke
3)místo:Vlado Ollé a Daniel Mlýnek

Po závodech jme se vrátili do školy, kde jsme se převlékli zpátky do svých věcí a šli jsme na oběd. Byla to super akce a těšíme se na další. Děkujeme všem pořadatelům.

Vlaďka Bednářová

Tábor se nacházel v údolí obklopený lesy, turistickými stezkami, zatopenými lomy a řekou. Děti byly ubytovány po čtyřech v chatkách a stravovat se chodily k hlavní budově, kde pro ně měly paní kuchařky po celý pobyt nachystané vydatné jídlo. Z tábora neodjížděl nikdo hubenější než na něj přijížděl.

Během pobytu jsme pro starší děti zorganizovali dva tandemové závody o délce 5 km, které vedly lesním terénem. Pro menší děti byla zvolena krátká trať o délce 800 m. Bohužel při druhém závodě se zranili dva jezdci, kterým spadl řetěz a tandem se stal neovladatelným, přičemž jízda skončila pádem. Oba dva byli v táboře ošetřeni a následně převezeni do nemocnice v Jeseníku, kde podstoupili lékařské vyšetření.

S dětmi jsme trávili parné dny na místním koupališti, v okolí řeky, procházkou k zatopenému lomu a přírodní památce Venušiným miskám. Mezi další aktivity patřil sedmiboj, soutěž nejlepší hlavonožec, vodní kvíz, skákání přes lano, volejbal, badminton, bang a osadníci. Ve středu jsme pak navštívili muzeum ve Vidnavě s expozicí ze své historie. Prohlédli jsme si místní kostel sv. Kateřiny, kde jsme přispěli na pořízení nového zvonu. Prošli jsme si zdejší dobové náměstí, kde si děti nakoupily různé suvenýry. Poslední večer jsme měli připravený táborový oheň, po zapálení se ale přihnala silná bouřka a my byli nuceni táborák zrušit. Párky pak byly opékány místo na ohni v troubě a jedlo se pod přístřeškem. Ani to, ale nenarušilo veselou atmosféru mezi účastníky tábora. Dětem se na táboře líbilo i přes sparťanské podmínky, které na táboře vládly. Správce tábora pan František Cacek nezajistil řádné kuchyňské vybavení, ani pitnou vodu, kterou bylo nutno dennodenně nakupovat na osobní náklady vedoucí kuchyně. Také malý počet sociálních zařízení i sprch bylo nutno každý den na vlastní náklady čistit. Podmínky tábora neodpovídaly ceně, kterou si majitel dodatečně upravil na konci tábora.

Přes veškeré problémy, které se vyskytly, jsme si přivezli mnoho pěkných zážitků, na které budeme jistě všichni rádi vzpomínat.

Peterek, Kamrádová

všichni vystoupili a nevěděli, co mají dělat a hlavně kam mají jít. Povytahovaly se věci z autobusu a čekalo se, co se bude dít. Správce nám oznámil, že nás v jedenáct ubytují, tak jsme vzali plavky a ručník a šli k moři. Někteří s nadšením vlétli do moře, protože byli u moře úplně poprvé. A někteří se jen opalovali. A nastala ta hodina, kdy jsme se začali ubytovávat. Spali jsme ve stanech po čtyřech, každá dvojice měla svou ložničku. Někteří se hned začali vybalovat a někteří to nechali v taškách. V jednu hodinu byl oběd, na který se všichni moc těšili, neboť měli velký hlad. Po obědě, někteří šli k moři a někteří k bazénu. Večeře byla v sedm a pak se šlo podívat do městečka a někteří si hned dali úžasnou italskou zmrzku. A pak někteří odešli do holiday parku na atrakce.
Další dny byli docela podobné: chodilo se k moři a k bazénu. U bazénu byl i bar s televizí, kde jsme se chodili dívat na MS ve fotbale. A u fotbalu byla vždy dobrá atmosféra, neboť tam nebyli jenom Češi, ale i Němci a Holanďané, kteří fandili své zemi.
V rámci pobytu a poznávání jsme měli dva výlety - jeden den jsme navštívili aquapark v Cecine, kde bylo plno atrakcí, tobogánů a všichni jsme se tam dostatečně vyřádili. Nejlepší bylo kamikaze, kde se po dlouhé skluzavce jelo hlavou dolů na podložce. Skoro celý den nám trvalo, naž se odhodlal i Martin a jedinou jízdou předvedl, že si ?nenadělá do kalhot?.
Ve čtvrtek byl na programu celodenní výlet do města Pisa a přimořského města Livorno, které je známé plážemi s bílým pískem jako v Karibiku. V Pise si každý mohl nakoupit nějaké dárky domů a upomínkové předměty, prošli jsme celé Náměstí Zázraků, vstoupili do Katedrály, kde je i svícen, na kterém Galileo formuloval zákon pohybu, podívali se na šikmou věž. Moře u Livorna bylo tyrkysové, písek opravdu zářil, voda pomalu klesala do hloubky a všude se proháněli lidé s windsurfingy a kitesurfy. Jen v dálce byli vidět komíny nějaké velké továrny, které svým kouřem kazili příchuť ?rajského pohledu?.
A přišel den, kdy jsme se měli balit a odjíždět domů, to byl velmi dlouhý den, neboť ti, co nás střídali, měli veliké zpoždění, tak jsme museli dlouho čekat, než vyjedeme. Ale jak jsme vyjeli, tak se jelo už docela fajn až na to, že jak jsme se vrátili zpět do republiky,a kvůli objížďek jet přes kotěhůlky.Pak se řidiči netrefili do správného směru, proto jsme dojeli až do Ostravy a vraceli se. V Opavě nás čekali nedočkaví rodiče, aby si vyzvedli své ratolesti. Myslím si, že pobyt u moře se vyvedl dobře a že každý byl spokojený.
Prokop

V plánu je Aquapark v Čestlicích, kde jsme byli poprvé loni a nemůžeme na všechny atrakce nějak zapomenout a chceme si to zopakovat. Večerní procházky městem jsme si tentokrát neužívali, v pátek jsme dojeli pozdě, aby si vodiči nemuseli brát dovolenou v práci a v sobotu večer pro kluky i chlapy je důležitější relaxovat u bedny a rozčilovat se při zápasu na Mistrovství ve fotbale.

Naše ubytovací zařízení na Dědině je vzdálené od centra asi 40 minut jízdy MHD, nelámu to přes koleno, taky je fajn někdy vypnout. Poprvé jedou s námi i někteří, kteří se rozhoupávali několik let a zdá se, že nelitují. Všechno je zase fajn.

Jana

Výsledky Praha - Karlštejn Tour 2010 - fitness jízda 24 km

Článek připravuje Vítězslav Zednik

Organizačně bezvadně připravená, čekám jako vždy na start, kdy jim všem zamávám, budu se snažit udělat pár fotek, které většinou v tom davu nevyjdou, a půjdu na kafe s frgálem.

Tentokrát nám chybí Karel, ale kola jsou připravená a odvoz domlouvá Tomáš, který zaúkoluje další rodinné příslušníky. Mám něco málo přes hodinu času a v hlavě si rekapituluji- Olomouc, Praha, Jevišovka, Odry, do toho dvakrát Opava - to jsou jen závody na tandemech, pak pobyt u moře, soustředění a dalších x víkendů strávených společně. Myslím, že je toho dost a cítím na sobě, že mi na jednu stranu chybí trocha času pro sebe a vlastní kluky, ale na druhou stranu, že mě to všechno dodává energii.

Vidím, že má smysl zkoušet cokoliv, co naplní smysluplně volný čas, kde je místo nejen na překonávání sebesama, ale i fůru legrace, kamarádství a pocit, že někam patřím, do party, která je naladěná na stejnou strunu. Tentokrát se mi dostává ještě výsostného práva - dovídám se velmi osobní informaci. Vyřčenou potichu, ale otevřeně a já další hodiny přemýšlím, jak je to fajn mít důvěru někoho a věřit jiným.

Krásný pocit, který si musím opatrovat a snažit se, aby zůstal co nejdéle?

Díky Vám všem za pěkně strávené chvíle, které věřím, že nebyly poslední.

Jana

Právě ve snoezelenu je vše dovoleno, zde nikdo nikoho k ničemu nenutí, naopak, každý si dělá právě to, co v danou chvíli chce. Jeho hodnota spočívá ve využití volného času, v různých aktivitách nebo jen příjemném uvolnění. Spojuje myšlenku dynamiky s relaxací. Smysl vidíme v příjemné atmosféře, vyvolávání kladných emocí, zážitků a v možnosti získání skutečného mezilidského kontaktu.

Projekt budou realizovat členové o.s. Tandem ? tj. speciální pedagogové zdravotně postižených dětí, kteří mají dlouholeté zkušenosti s prací s hendikepovanými. Všichni budou pracovat jako dobrovolníci, bez nároků na finanční odměnu. Jejich odměnou bude získání nových dovedností a zkušeností, které pak mohou použít při práci se zdravotně postiženými jedinci.

Ubytování bylo zajištěno ve městě Mikulově v místní škole na internátě a stravování ve školní jídelně. Po příjezdu už na nás čekala večeře a po dobrém jídle (rýže) došlo i na ubytování, když se všichni zabydleli mohli jsme vyrazit na procházku večerním městem.

V sobotu ráno po vydatné snídani jsme se přesunuli na závodiště, kde už na nás čekal pan Lednický i s koly, ale s ne moc dobrou náladou. Po odzkoušení a projetí kol začalo netrpělivé očekávání startu. Po odstartování vlétly kola na trať a naše tandemy se pochopitelně v úvodní tlačenici neztratily. Protože bylo krásné počasí a trať byla většinou rovinatá závod se jel ve velmi rychlém tempu. Závod měřící 30km byl napínavý až do samotného konce.

Jako první dojel s menším náskokem tandem Davida a Ondry, ale o druhé místo se strhl doslova nelítostný souboj. Celou dobu jsme jeli s Martinem na druhém místě, ale kousek před cílem se vedle nás s ničeho nic objevil tandem Zdeňka a Víti v závěrečném sprintu byly lepší, ale jen o kousek kola. I další pořadí bylo velice těsné. Po dojetí posledního tandemu bylo na řadě mytí kol a čekání na vyhlášení.

Někdo koštoval burčák-taky byl krásný den, tak proč ho nevidět dvakrát? Když konečně přišlo na program vyhlašování tandemů tak přišlo trochu zklamání s cen (chleba, jabko a pomeranč...) Potom už nastal pozvolný návrat na ubytovnu.

V neděli ráno po snídani se všichni sbalili a vyrazili na cestu. Po cestě domů jsme se zastavili v nedaleké jeskyni a byl to opravdu neopakovatelný zážitek. Dokonce jsme na vlastní oči viděli visícího netopýra to přímo vedle nás. Z toho měla největší radost naše paní Čmelíková, která z toho měla doslova zoologický orgasmus. Když prohlídka skončila, byla na programu ještě jedna zastávka ve vinném sklípku, kde si všichni mohli nakoupit dostatečné zásoby burčáku i domů. Cesta domů utekla rychle, protože byl každý unavený po náročném a namáhavém víkendu, ale všichni se i tak těšili na poslední závod do Oder.

Filip

Umístění našich žáků

Mimo sportovních aktivit jsme si prohlédli také kulturní památky v Levoči, především Chrám sv. Jakuba. Obdivovali jsme nejvyšší oltář na světě, který je zhotovený z lipového dřeva a měří 18,62 metrů. Ve středu odpoledne jsme se přesunuli do Slovenského ráje, kde žáci soutěžili v turistických disciplínách. Pro zpestření se děti povozili na koních a na čtyřkolkách.

Po celý týden nás provázelo slunečné počasí, které přispělo k úžasné atmosféře celého sportovního týdne.

Napsala: Pavlína Škrobánková

Na Horním náměstí měli pracovníci os Tandem a Základní školy, Opava, Havlíčkova 1, p. o. spolu se SONS stánek, ve kterém předváděli speciální pomůcky sloužící zrakově postiženým osobám. Lidé si mohli vyzkoušet jízdu na tandemu, se simulačními brýlemi nebo klapkami zkusit některé prvky sebeobsluhy, předvést svou představivost, napsat cokoliv v Braillově písmu na Pichtově stroji.

Velmi jsme obdivovali přístup a zapálení žáků, kteří i s klapkami na očích předváděli neuvěřitelné výkony.

A tady jsou postřehy některých z nich:

ztratil jsem orientaci a nevěděl jsem, kde jsem

chce to dobrou taktiku, není to úplně jednoduché

jsou tu taky dobré holky

není to žádná legrace, být stále potmě

hra vypadá jednoduše, ale musíte se hodně soustředit a poslouchat

někdy vůbec nevím, kam ten míč jde

mezi družstvy byli velmi malé rozdíly ve hře, vůbec jsme nepoznali, kdo vlastně hraje

je to opravdu zkušenost ( nevidět) na ,, vlastní kůži ?? ( názory žáků ZŠ Riegrova)

Žáci ze Stěbořic napsali: Jsme parta spolužáků 9. třídy. Každý vynikáme v rozličných sportovních odvětvích. Kluky zajímá fotbal a hokej a nás děvčata tenis, volejbal a atletika. S goalballem jsme se seznámili teprve včera, když nám paní učitelka objasnila pravidla této hry pro nevidomé. Teoreticky jsme tedy připraveni byli, ale praxe nám chyběla, vlastně jsme ani nevěděli, do čeho jdeme. V prvním zápase jsme se oťukali a potom jsme si to jen užívali. Goalball je zajímavý a zábavný, tuto hru budeme prezentovat dál.

Velmi zajímavé byli i názory ostatních zúčastněných: Také pro diváky je goalball jiný než jiné sporty. Zjišťujeme tak, jak to mají nevidomí těžké. Nikdy předtím jsme tuto hru neviděli a teď ji máme rádi, líbí se nám, jak je napínavá. Uvědomujeme si, že nejen nevidomí, ale všichni postižení to nemají v životě lehké a potřebují naši pomoc.

Prožili jsme zábavné dopoledne a po velkých a vyrovnaných bojích bylo nakonec dohráno v tomto pořadí:
1. místo ZŠ Krnov
2. místo ZŠ Riegrova
3. místo ZŠ Kylešovice
4. místo ZŠ Havlíčkova
5. místo ZŠ Stěbořice
6. místo ZŠ Vrchní
7. místo ZŠ Dostojevského

6. ročník integrovaného turnaje je minulostí a nás pořadatelskou školu těší vyjádření účastníků: ,, super organizace, příští rok přijdeme zase.??

S přispěním názorů účastníků turnaje vypracovala Mgr. Iveta Hendrychová

Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol, 30 minut pro každého hráče do spadnutí praporku podle pravidel FIDE pro zrychlený šach s běžnými výjimkami pro zrakově postižené. Zrakově postižení hráči používali speciálně upravené šachovnice, aby se mohli orientovat hmatem.

Pro hráče a jejich doprovod by připraven i doprovodný program jako bičová show a vyhlídka z věže kostela Sv. Hedviky, aby měli možnost poznat naše město.

Hráči naší školy se na turnaji neztratili a po tuhých bojích skončili v družstvech na skvělém 2. místě a v jednotlivcích Daniel Kubita rovněž uhájil 2. místo.

Výsledky družstev:
( 1. místo - Litovel, 2. místo - Opava st. žáci, 3. místo - Praha, 4. místo - Bratislava, 5. místo - Levoča, 6. místo - Opava ml. žáci) Výsledky Jednotlivci: (1. místo - Petr Vlček, Litovel, 2. místo - Daniel Kubita, Opava, 3. místo - Michael Snášel, Litovel)

Celý podzim se ve školní kanceláři, v některých třídách i odborných učebnách povalovaly na radiátorech krabice, tácy, plechy, protože všechny plody musely být dokonale usušené, aby neplesnivěly.

V konkurenci všech základních škol z celého Moravskoslezského kraje jsme se opravdu umístili na prvním místě. Za odměnu nás pracovníci pozvali do ZOO, provedli nás pavilónem šelem, mohli jsme si sáhnout na kožíšky některých šelem, okusit ostrost zubů na lebce medvěda, tygra a jiných zvířat. Viděli jsme, jak se čistí výběhy některých zvířat, zaujalo nás šimpanzí mládě, které svým chováním připomínalo nejedno neposedné děťátko.

Milým překvapením pro nás pro všechny bylo osobní poděkování pracovnice ZOO a předání věcného dárku ? elektronických šipek (za šípky šipky) a dalších propagačních předmětů.

Dalším milým překvapením byl přesun do Dvorců, kde se konala exkurze hřebčína a projížďka na koních. Po celém náročném dni jsme dojeli odpoledne do Opavy, unavení, ale spokojení.

Bezprostřední ohlasy účastníků:

Nejvíce se mi líbily opice.

Líbili se mi tygři a černý čáp.

Líbil se mi tam tygr, slon, lev, dikobraz a žirafa.

V ZOO se mi nelíbilo, jak smrděli paviáni.

Ve Dvorcích byli krásní koně a plno bláta.

P.S. Děkujeme všem babičkám, maminkám, tatínkům, dědečkům a ostatním rodinným příslušníkům, že sbírali za některé naše žáky. I vy byste si zasloužili výlet za odměnu?

Takže snad rok příští I. Weichtová

Po dobu celého týdne se děti aktivně učily základní prvky běžeckého lyžování, běh střídavý i soupažný, jízdu ve stopě i v terénu, volnou i klasickou techniku, vše s kvalifikovanými traséry a instruktory. Mimo to byl čas i na teoretické přednášky o historii lyžování, seznámení s místními horami a přírodou, došlo samozřejmě i na varování před nebezpečím, které číhá při pobytu a pohybu v horském terénu. Velký úspěch mělo vyprávění o legendární dvojici kamarádů Hančovi s Vrbatou, kteří zahynuli ve sněhové vánici na Zlatém návrší téměř před sto lety. V rámci rehabilitace navštívili všichni účastníci whirpool vířivku a saunu.

Děti své nabyté znalosti mohly zúročit ve vědomostním kvízu, tréninkem nabyté dovednosti pak s úspěchem demonstrovaly v závěrečném běžeckém závodě, jenž byl zároveň i mistrovstvím České republiky zrakově postižených juniorů v běžeckém lyžování. V kategorii B1 tak zvítězili v hoších Martin Jozífek z Liberce a Simona Němcová z Brna, v kategorii B 2 Martin Zamazal a Tereza Hřídelová, oba z Prahy a v kategorii B 3 opavští Luboš Vachutka a Kristýna Koyšová.

Pohyb je pro zrakově postiženého základní podmínkou života, a tak výcvik běžeckého lyžování spojený s pobytem na horách, je důležitým aspektem socializace a rozvoje zdravého životního stylu zrakově postižených. Celkově hodnotíme toto soustředění jako velice potřebné a litovat můžeme snad jen poněkud horšího mlhavého počasí, které nás celý týden provázelo. Ale to je jen důkazem toho, že hory dokážou být, tak jako život, nejen krásné, ale i drsné a nemilosrdné!

Výsledky